V.
Čarověník, pokračování...

Ale pojďme zpět ke stromečkům. Co je malé, to je milé a když k tom přistoupí navíc oku i duši lahodící pestrost, tak máme o kus čisté radosti ze života postaráno. A vůbec se nemusíme bát, že by nás naši miláčci obtěžovali nějakým překotným růstem. Těch pár centimetrů za rok je v podstatě zanedbatelných a údržba minimální, špetka hnojiva na jaře a sem tam vyprášit kožich, tedy odstranit staré jehličí, které by mohlo v těsných korunkách našich miláčků začít plesnivět případně zahnívat. Rovněž mravenečci mají tendenci takový stromek znárodnit a použít ho jako velmi vhodný základ pro svoji jedinečnou družstevní výstavbu. Jinak ovšem samá radost.
Pochopitelně, v každé správné radosti musí být obsažen i kousek smutku, aby to stálo za to. Takže, přiznávám, existují i problémy. První už je spojen s pořízením takových rarit. Co je malé to je milé, jenže na začátku je všechno malé, i velké stromy jsou malé a někdy dokonce menší než ty malé, takže kdo se v tom má vyznat, že. Odborníci, pochopitelně. Jenže v supermarketech co se týče výměny prodavačů vládne taková promiskuita, že jakékoliv odborné otázky jsou bohapustým marněním času. Většina zahradnictví dnes materiál překupuje a znáte to, když rostlinky v kontejnerech se jmenovkami procházejí různými skladišti, sem tam určitě něco vypadne, zamění se, ztratí. No, skladníci si s tím rozhodně hlavu nelámou. A další problémek, kvalifikovaní zahradníci a zahradnice jsou asi na zahradnických školách a učilištích, co se týče názvosloví rostlin, masírováni jistě erudovanými vychovatelkami s dobrou pamětí tak vehementně, že si doživotně pořídí nepřekonatelný odpor ke všemu co zavání latinou, případně jiným odborným jazykem. Takže četba, nebo spíš luštění jmenovek, je pak docela dobrodružná záležitost. Na vlastní oči jsem v jedné školce viděl jak na jmenovce u nádherného kultivaru Tanyosho pine, japonské borovice hustokvěté, které měla znít „ Pinus densiflora „Heavy bud“ což je „Těžký pupen“ byla fixem vyvedeno „Henry butt..“
Jestli tato rostlina se opravdu podobala „pozadí“ příslušného Henryho“ nebo to byla jen recesistická reakce vzdělanějšího zákazníka na neuvěřitelných jmenovkový chaos našich zahradnictví, to samozřejmě nevím. Pikanterie ovšem nastává, když tohoto blábolu se navíc zapojí i zahraniční zahradničtí kolegové, to se pak z německých katalogů dozvíme že z českého dřevíčka, nádherně zakrslého kultivaru borovice kleče „Ježek“, jednoho ze superstar českých čarověníků se v zahradnické němčině stane „Jecek“ případně z téměř bleděmodré úžasné douglasky z arboreta Bílá Lhota se vznikne jistě unikátní německý stromek „Pila Lotta…“ No a v dobách kdy se ještě veřejně nemohlo tvrdit, že ze všech důležitých věcí jsou peníze až na prvním místě, už jistí zahradničtí podnikatelé toto měli dávno v krvi. Když jim určitá část sortimentu nešla na odbyt, tak ji jednoduše přejmenovali, a blázni sběratelé přijeli, koupili si znovu to samé, samozřejmě pod jiným názvem a radost byla na obou stranách… První roky stejně nepoznáte nic. Za posledních dvacet let mám asi desítku stejných stromků nakoupených v jedné firmě pod různými jmenovkami.