IV.
Čarověník, pokračování...

Co svět světem stojí, dobrý je jen ten, kdo prý rozezná zrno od plev, ale než se to naučíte patrně uděláte všechny možné chyby co jich na světe je. A ani to není záruka, a navíc už vám na další školení nezbývá už moc času. Cogito ergo sum , myslím, tedy jsem…, někdy mám pocit že bych měl spíš říkat: „mýlím se, tedy jsem…“ No, ale lety pracně sesbírané stromky jakž takž rostou. Sice ty co měly být malé, už mě přerostly a musím je japonským stylem formovat, ty co měly být modré zežloutly, ty původně plazivé letí nahoru jako rakety a ty vzpřímené se zase plazí, ale zdravé jádro dál zůstává zdravým jádrem, i když jak už to u zdravých jader bývá zvykem v bohapusté menšině. Při té příležitosti musím vzpomenout taky ty stromy, které ač zakoupeny za drahý a poctivý peníz.., i celý plat vysokoškoláka s desetiletou praxí jsem za jeden takový dal.., u mne se příliš nezdržely a po měsíci, po roce někdy i po dvou odešly cestou veškerého těla do pryč. A že jich za těch třicet let bylo….a jak už jsem řekl , vše nakoupeno u zaručených odborníků…. Poněkud zdlouhavým způsobem jsem se dostal k pomyslné druhé kategorií okrasných stromků vhodných pro malé a ještě menší zahrady. K  stromkům geneticky zakrslým, k přirozeným miniaturám, k perlám a démantům skalek a zahradních koryt, balkónových a střešních výsadeb. K dřevinám, které právě teď potřebujeme, abychom si v naší mini předzahrádce ne větší než dlaň mohli bez problému vysadit malý lesík tak o třicet až padesáti stromech. A pokud možno, každý stromek by měl být samozřejmě jiný…Že to není možné..Ale je, matka příroda to umí, a pro ty co upřednostňují spíš Stvořitele, tak musím říct, že Stvořitel rovněž tvorbu přirozených miniatur, zákrsků a trpaslíků všeho druhu, ovládá znamenitě. Jen stačí pro názornost nahlédnout mezi pejsky. Sortiment je obrovský, od mohutných samojedů až po všelijaké prince Charlie, kteří nevyrostou i kdyby sežrali všechny granule na světě. Že existují velké stromy, to je taky vidět na první pohled a pro ty co si ještě nevšimli, stačí se podívat k rozmanitým brankám a vchodům a každým rokem můžeme velikány kontrolovat jak přirůstají o další metr. Sledovat stromky, které přirůstají naopak o jeden nebo nanejvýš několik centimetrů je poněkud obtížnější. Kdo vůbec ví , že existují borovice, smrky , jedle, zkrátka okrasné dřeviny, které i po deseti letech absolutně zdravé existence nepřerostou muchomůrku. Takový stromek v lese hned tak nenajdete, podobně jako mezi pouličními pejsky byste asi těžko hledali pekinéze Majitelé si své poklady sakra hlídají a takto vyšlechtění jedinci se dají sehnat většinou jenom u doslova zanícených pěstitelů a v případě rozmanitých zvířátek, chovatelů. No a co se týče dalšího srovnání miniatur obou kategorií ještě mě pár hloupých rozdílů napadá, se stromky se na rozdíl od pejsků tak často na procházky nechodí a ochránci stromů nejsou ani tak televizně agresivní jak všelijací obhájci psích exkrementů a malá jedlička taky nožku u pejska určitě nikdy nezvedne, aby ho potěšila zlatým deštíkem, že ? No, jinak se samozřejmě v obou případech jedná o živá stvoření, která my lidé, rovněž bytosti životem obdařené k životu občas potřebujeme…